Historie zlatého dolu

Peckovský manuál psaný purkmistrem Františkem Moorem (1761-1776) obsahuje paměti, které pisatel „slýchával na zámku na Pecce od vysokých oficíru, což i tam psáno vídal. Podle něj počali ve Zlatnici roku 1101 v kopci pod Vidochovem a Stupnou lámati mramor a hned následujícího roku počalo se tu dobývati zlata, stříbra, mědi a jiných kovů“.

Stupenští kovkopové vozili zlatonosný materiál pod těžká kladiva stoup (odtud odvozuje se název osady Stupná) a rozbíjeli jej. Padrť plavili v dlouhých dřevěných korytech, aby se oddělilo kamení a hlína od drahého kovu. Vodu dodával „Zlatý potok“ (nebo „Stříbrnice“), dnešní Zlatnice.

Největší rozkvět zaznamenaly důl především za vlády Přemysla Otakara II. (1253-1278), kdy také dochází k již zmíněnému zvýšení německé kolonizace v této oblasti, zvláště na Trutnovsku. Možné tedy je, že právě v tento čas mohlo dojít bud k založení dolu, nebo k jeho rozvoji. Na zvláštní význam této oblasti poukazuje např. několikerý pobyt Přemysla Otakara II na hradě Pecka (1254,1264). V roce 1268 nacházíme mezi územími, která mají odvádět desátek vyšehradskému kostelu, podle V. Novotného také „Peckovskou provincii“. Je zřejmé, že zdejší důl byl zprvu majetkem královským a později přešel do rukou feudálních vrchností. Ze zápisu je patrné, že byl vždy mezi mocnými o tento důl zájem.

První záznam o výměně zlata za Stupné v pražském mincovním archívu je z roku 1562, kdy zlato měnil Wolf Hebenstreit, zkoušené zlato vážilo 1,609 hřivny(asi 0,45 kg) bez udání ryzosti.

Roku 1565 vyplatilo se za čtyři valounky horního zlata z Vrchlabí a Stupné dohromady 356 kop, 8 grošu, 5,5 denáru. Ještě roku 1593 vyměnil Hans Kapoun ze Svojku (1527-1595) zlatý valounek ze Stupné 0,937 (0,262 kg o ryzosti 0,954Au). Zajímavé je, že mezi ryzostí z roku 1562 a tímto je značný rozdíl. Rok 1562 —ryzost (0,868-0,882 Au), rok 1563-ryzost- (0,866-0,878 Au), rok 1564-(0,897 Au), rok 1565, ryzost neuvádí, rok 1593 ryzost (0,954 Au).

Po zabavení statků Kryštofa Haranta po bělohorské bitvě dává v roce 1623 místodržitel království Karel z Lichtenštejna příkaz pražskému měšťanu a obchodníku s drahokamy Barthelmu Perffertovi, aby zjistil stav dolu a podal zprávu. I když zpráva vyznívá kladně, není zřejmě přistoupeno k otevření dolu z důvodů vysokých nákladů a válečné události. Vdova po popraveném Kryštofu Harantovi z Polžic Anna Saloména sice odkoupila zabavenou polovici od státu a to v pondělí po sv. Šimonu a Judě  31.října 1622 v ceně odhadní 21.289 kop 34 gr. a 2 pen. míš. (D.Z.194. L. 20.) , ale v roce 1624 v pondělí po sv. Jakubu, 29. Července byla donucena prodat zbytek panství Albrechtu z Valdštejna za 130000 kop míšeňských, když tento válečník na ní poslal 300 jezdců pluku Pappenheimova, k čemuž od něho ještě přidáno darem 1000 tol. říšských dceři její Sybile.  Valdštejn doufal, že mu doly přinesou surovinu do jeho mincovny v Jičíně. Ve zprávě, kterou si vyžádal Valdštejn, a kterou léta páně 1633 vypracoval Essias Eckhard, stojí, „že před časy na zlatém dolu ve Stupné čtyři tlukárny stávaly, dvě o osmi a dvě o čtyřech stoupách, na tom místě na povrchu nalézá se skoro ve všech kamenech zlato, jest vysokého stupně a jasné žlutosti.“ Další zprávu vypracovali Sebestiana Steinmüller, Jung z Jungenfelsu a A. z Eichenfelsu téhož roku, uvádí se zde, že se stopy po zlatě ukazují všude při povrchu dolu.

Přesto se zdá, že stagnace dolu pokračovala i po těchto poměrně příznivých posudcích. Po darování Peckovska kartuziánům roku 1627, dne 8. prosince po smrti Albrechta z Valdštejna (1634) byl sice tento majetkový převod Ferdinandem potvrzen, ale přesto si panovník zároveň pro sebe a své dědice vymínil podíl na dolování. Dle obsahu zprávy z roku 1647, ve které Mathias Zápotocký předkládá požadavek na 9 kop grošů za 2 a půl týdne rýžovacích prací jednoho lezce a jeho pomocníka ve „Stupné“, lze soudit, že důl již nenabyl většího významu.

Na Pecce byl však i nadále horní úřad. Zachovaly se instrukce pro peckovského horního mistra Josefa Halácka. Vedl dvoje knihy, do prvých zapisoval zřízení šachet dolu Marie Matky Boží a jejich nájem, do druhých byl zanášen výnos a výtěžek. Roku 1764 si nově založený okruh pronajal Jan Mikuláš Schuster ze Stupné. Dvě šachty byly připsány kostelu a škole na Pecce. Všech šachet či kutišť bylo 128. Roku 1872 měla tu své kutiště i společnost rakousko-uherských státních drah. Ještě v letech druhé světové války zde Němci uskutečnili geologický průzkum, údajně objevili slabé ložisko mědi. Když dolování přestávalo, zaměstnávali se prý horníci broušením polodrahokamů, achátu a místních granátů (Semík 1924).

Dnes již téměř jediný konkrétní pozůstatek dolu je patrný v šachtici, kde na konci 70. let bylo otevřeno zdejší podzemí, aby došlo k průzkumu tohoto dolu. V roce 2002 Ostravský báňský úřad provedl zabezpečení šachty.  Dnes je tak tato „šachtice“ pevně uzavřena. Přesnou délku důlních chodeb dnes již nikdo neví, uvádí se, že délka zmapované sítě je cca 125 metru s maximální hloubkou 11 metru. Šikmo klesající šachty byly zakládány blízko sebe na žíle, aby tak došlo k jejímu nejrychlejšímu vydobytí. Všude kolem jsou patrné stopy po dolování. Jedná se zpravidla o haldy, zasypané jámy, obvaly, propady, terénní zářezy, ale i mnoho malých, na první pohled nenápadných sejpu, lemující potok Zlatnici.