Legenda o pokladu na Kumburku

 V zasypaném sklepení na starodávném Kumburku-hradu nechá se prý – na Velký pátek před sluncem východu – nalézt, podobně jako např. na nedalekém Bradlci, velký poklad. Zlato a stříbro – pocházející údajně především ze slavných dolů u Stupné –  po staletí bedlivě střeží ohnivý kohout s ostrým zobákem a žhavými drápy.

   „Markvart usadil se na kopci, protilehlém strmému návrší, na němž se tyčil Bradlec, avšak vyšším – jak pravil, aby měl souseda v dobrém dohledu. Vznosnému hradu pak dal jméno Zlatý vrch, podle svého pokladu, jehož přebytek uschoval ve sklepení pro své potomky. Prý krásná Kumánka, znalá tajemných věd, na zlato kouzlo položila, aby je nikdo cizí nemohl znovu uloupit. Ohnivý kohout je hlídá, a bílá paní, první hospodyně na Kumburce, přichází obnovit své čáry…“

   O ukrytém pokladu doslechl se kdys také jeden chudý tkadlec z blízké vsi. V předvečer Velkého pátku nechal si u pana faráře posvětit hromničku  – a časně z rána vydal se na Kumburk. S námahou vlezl do polozasypaného tmavého zatuchajícího sklepa. Ale ani ve světle posvěcené svíce nemohl žádné vytoužené zlato najít. Při neopatrném pohybu hamižné ruky zhasl mu však náhle plamen hromničky. Tu okamžitě zjevil se strážce pokladu – ohnivý kohout. Nešťastný tkadlec dal se před útočícími drápy a zobákem vyslance pekel na zmatený útěk. Přes spadané kamení klopýtal k v dálce prosvítajícímu východu ze sklepení. S vypětím všech sil, krvácejíce z mnoha ran, vydrápal se nakonec ven … pryč, jen pryč  z děsivého podzemí…

   Polomrtvý strachem dovlekl se zle pochroumaný tkadlec domů. Rány utržené od ohnivého strážce bohatství se mu však již nikdy plně nezacelily. Nešťastníkova vystrašená duše chřadla a chřadla, až po několika týdnech opustila jeho tělesnou smrtelnou schránku nadobro.

  Poklad kumburský tak stále čeká na jiné odvážlivce. Kdo z dalších smrtelníků asi bláhově podlehne mámivému a zlověstnému šeptání  o lehce získaném bohatství?

(z místního ústního mezigeneračního podání babičky Vlasty Vaistauerové (rozené Šmejcová; 1921-1985), osada Zboží pod Kumburkem – u Nové Paky; upravil Martin Vaistauer)